Jaké jsou plány do budoucna v areálu na Huslíku? Rozhovor s Lubošem a Jakubem Vaňkovými

Ilustrační foto
Autor: Luc Viatour, Wikipedia

Díky lidem, jako jsou Luboš a Jakub Vaňkovi, máme v Poděbradech na dosah ruky organizaci, kde se můžeme naučit mnohému o přírodě – jak s ní žít v souladu a dobře o ni pečovat. Proč se otec se synem pustili do práce se zvířaty a co čeká Huslík v blízké budoucnosti?

Snad každý Poděbraďák ví, co je Huslík. Můžete nám ale přiblížit, jak celá myšlenka a koncepce záchranné stanice vznikla?

Luboš Vaněk: Záchranná stanice má prvopočátek v mých dětských letech, kdy jsem našel první zvíře, které potřebovalo pomoci. Bylo mi asi 7 let a jednalo se o vypadlé poštolčí mládě. Tuto poštolku jsem začal sokolnicky cvičit a zamiloval jsem se do volného letu ptáků. Od toho okamžiku ve mně začala růst snaha pomáhat volně žijícím živočichům. Pokračovalo to až do období těsně před revolucí, tuším, že to byl rok 87. Tento rok jsem dostal od okresního úřadu povolení provozovat záchrannou stanici. Stanice se přesouvala z obce Pátek do Libice nad Cidlinou, poté do Choťánek a pak zpátky do Pátku.

Naše organizace působí pod Českým svazem ochránců přírody a právě v této organizaci začala v roce 2007 vznikat Národní síť záchranných stanic. My jsme jedním ze zakládajících členů této sítě. Postupem času nám prostory v Pátku nevyhovovaly svou velikostí a také tím, že byly u rodinného domu. Proto jsme se začali rozhlížet po novém prostoru, kde bychom mohli zbudovat dostatečně velkou stanici. Díky městu Poděbrady jsme se dostali k možnosti odkupu bývalé Klicperovy hájenky, kterou nechal postavit kníže Arnošt Filip Hohenlohe. A přesně na tomto místě jsme vybudovali nový areál na Huslíku, který vznikl v roce 2015.

Co se vám již podařilo a na co jste hrdí?

Jakub Vaněk: Jsme velice rádi, že se nám v roce 2015 podařilo vybudovat areál na Huslíku, který slouží především pro veřejnost. Od té doby jsme měli možnost věnovat se nejen záchraně zvířat, ale i dalším činnostem. Rozšířili jsme naši organizaci o vzdělávání dětí a široké veřejnosti prostřednictvím nově vzniklého ekocentra a zároveň jsme začali pečovat o přírodní a cenné lokality prostřednictvím našeho pozemkového spolku. A tak na Huslíku vznikly tři pilíře naší organizace: záchranná stanice pro živočichy, ekocentrum a pozemkový spolek.

Co vám tato činnost dává? Případně bere?

Jakub Vaněk: Já jsem od dětství byl pod vlivem táty a k přírodě jsem měl velice blízko. Oba vnímáme svoji práci jako poslání. Mně vždy dávalo smysl pracovat hlavně s lidmi. Spolu s kolegyní Martou Bryndovou jsme zakládali ekocentrum, které naší organizaci umožnilo věnovat se právě vzdělávání a osvětě. Myslím si, že vzdělání je jedním z největších nositelů pozitivních změn v naší společnosti. To, že se na tom můžu podílet, je největší benefit. A jak říkají fotbalisti: „Je tam to srdíčko.“

Máte podporu od občanů, institucí? Co by vaše stanice potřebovala? Případně jak vám může kdo pomoci?

Luboš Vaněk: Máme velikou podporu soukromých dárců, obcí a měst a i větších institucí, jako jsou Středočeský kraj a Ministerstvo životního prostředí. Dárci nám pomáhají financovat především péči o zvířata, jejich krmení. Jedná se o finance a materiální podporu. Jsme za to moc rádi a vážíme si toho. Jsme moc vděční za spolupráci s orgány a úřady, které nám vycházejí vstříc. Bohužel se v poslední době zvyšuje především administrativní, byrokratická zátěž, se kterou se setkáváme a která nás často oddaluje od skutečné práce. Jsme velice rádi, že se nám daří prohlubovat spolupráci s městem Poděbrady a těšíme se na další.

Jaké máte plány do příštích let?

Jakub Vaněk: V současné době jsme díky rozvoji naší organizace narazili na jisté limity našeho areálu, se kterými bychom rádi pracovali. 

V nejbližší době potřebujeme navýšit kapacity záchranné stanice – chceme vybudovat nové voliéry, dovybavit stanici novými technologickými zařízeními především k monitoringu živočichů (termokamera, dron atd.) a zároveň vyřešit odpadové hospodaření na Huslíku (velkokapacitní kompostéry na živočišnou i rostlinou složku) a nakoupit nový automobil. V současné chvíli máme podanou žádost do fondu operačního programu Životní prostředí.

V rámci ekocentra bychom chtěli působit na děti více do hloubky a kvality poznání. Děti, které k nám přijedou dozvědět se více o přírodě, by mohly mít možnost zůstat u nás na pobytu. Právě finalizujeme společně s architekty naši představu o nové pobytové budově v areálu na Huslíku – zde by mělo vzniknou pobytové zázemí pro 40 osob s vlastní kuchyní. Celý projekt by měl být ukázkovým prvkem – jedná se o pasivní dřevostavbu se zelenou střechou, hospodařením se šedou i dešťovou vodou, kořenovou čističkou a technologiemi na vytápění.

Těmito projekty bychom chtěli zkvalitnit naši práci, bohužel dotace nejsou v plné výši, a tak nás čeká shánění finančních prostředků.

Zároveň chceme více zpřístupnit náš areál pro širokou veřejnost – v současné chvíli se zamýšlíme nad tématy, jak řešit nedostatek parkovacích míst, jestli bychom mohli vytvořit ukázkové výběhy, tzv. lesní expozici, a spoustu dalšího.

Co byste Huslíku přáli dál?

Luboš a Jakub: Máme přání, které souvisí s vizí Huslíku. Naší ideální představou je společnost, která nepotřebuje záchrannou stanici, ekocentrum ani pozemkový spolek. Chtěli bychom, aby ke zbytečným zraněním živočichů nedocházelo, aby v naší přírodě bylo dostatek prostoru i pro přírodu samotnou a aby její obyvatelé měli vztah nejen k přírodě jako takové, ale právě k místu, kde žijí, a uměli odpovědně rozhodovat. Přáli bychom si, abychom všichni nesli zodpovědnost za stav naší přírody a byli ochotni a schopni se o ni starat. Přejeme si, aby na naší planetě zůstaly dvě hlavní barvy, a to jsou zelená a modrá, a aby naše krajina byla schopna přestát výzvy, jako je klimatická změna.

Článek byl převzat z Poděbradského zpravodaje. Titulek je redakční. Úvodní fotografie je ilustrační.