Poděbrady lákají na Stezku paměti: Prověří váš mozek a přiblíží svět demence

Ilustrační foto
Autor: Nithinan Tatah, TH, Wikim...

V říjnu se v Poděbradech objeví Stezka paměti. Nečekejte ale další naučnou trasu, po které člověk poslušně chodí od cedule k ceduli a cestou se dozví, kdy vyklíčil nejstarší dub v okolí. Tady bude pracovat hlavně vaše hlava. A občas možná zjistíte, že funguje úplně jinak, než jste si mysleli.

Že jste na podobné věci už trochu staří? Nejste! Stezka paměti, kterou připravil Dementia istitut, je totiž určená všem generacím. Dětem, rodičům i prarodičům. Paměť není školní předmět, ze kterého jsme kdysi odmaturovali a máme hotovo. Používáme ji každou minutu.

Dvacet zastavení pro nohy i neurony

Princip je jednoduchý. Podél trasy budou rozmístěna jednotlivá zastavení s úkoly – a ty jsou schválně hodně rozdílné. Jednou dostanete seznam nákupu a budete zjišťovat, kolik položek vám zůstalo v hlavě. Jindy vás stezka naopak pošle na desetiminutovou procházku. Protože mozek, navzdory tomu, jak rádi ho kreslíme odděleně od zbytku člověka, není izolovaný v nějakém akváriu. Pohyb mu prospívá, stejně jako tělu. Součástí stezky je proto i připomínka, že pravidelná fyzická aktivita souvisí s pamětí, krevním oběhem, pohyblivostí a zachováním soběstačnosti.

Paměť není soutěž

Samozřejmě můžete porovnávat, kolik stromů, slov nebo obrázků jste si zapamatovali. Jenže smyslem Stezky paměti není rozdělit návštěvníky na majitele geniálního mozku a beznadějné zapomnětlivce. Mnohem zajímavější je zjistit, jakým způsobem si věci pamatujete právě vy.

Dozvíte se také, proč při učení záleží na spánku a opakování, co s pamětí dělá pohyb nebo pobyt v přírodě a proč není vůbec špatný nápad některé věci říkat nahlas. Jednotlivá zastavení kombinují úkol s krátkou informací a vysvětlením, takže si člověk něco vyzkouší na vlastní hlavě, místo aby jen četl poučky. A to je podstatný rozdíl.

A pak přijde demence

Stezka ale není jen mozková posilovna pod širým nebem. Mezi hrami se postupně objevuje i vážnější téma: Co se děje, když paměť přestává fungovat způsobem, na který jsme byli celý život zvyklí? Jedna z úloh například staví návštěvníka před situaci člověka pečujícího o blízkého s Alzheimerovou nemocí, který se v noci chystá na výlet se svou dávno zemřelou babičkou. Co uděláte? Vysvětlíte mu, že babička už nežije? Nebo přijmete realitu, ve které se právě nachází, začnete s ním o babičce mluvit a zkusíte situaci zvládnout bez zbytečného konfliktu? Najednou už nejde jen o to, kolik slov si kdo zapamatoval.

A právě tady Stezka paměti ukazuje svůj druhý rozměr. Nenápadně přibližuje svět lidí s demencí i jejich rodin. Připomíná, že demence není totéž, co běžné zapomínání, že včasné zachycení problémů má smysl a že existují místa, kam se člověk může obrátit pro radu.

Dementia Institut proto do stezky zařadil také informace o Centrech paměti, aktivizaci, vzdělávání a dalších službách pro lidi s demencí i jejich blízké. Například Centra paměti nabízejí lidem, kteří mají o svou paměť obavy, možnost jednoduchého otestování paměti a konzultace. Bez strašení, bez diagnóz od sousedky či doktora Googla.

V říjnu vyrazte ven

Stezka paměti bude v říjnu čekat na návštěvníky v Poděbradech podél cesty mezi zimním stadionem a pivovarem. Můžete ji projít sami, s partnerem, dětmi, rodiči nebo přáteli. Můžete soutěžit. Můžete spolupracovat. Můžete zjistit, že vaše dítě vás porazí v obrazové paměti a vy mu to vrátíte u pranostik.

A možná si odnesete ještě něco jiného: trochu lepší představu o tom, jak zvláštní, nedokonalý, a přitom neuvěřitelně schopný nástroj máme všichni mezi ušima. Takže v říjnu zkuste jednu malou změnu: Vyrazte na procházku. Vezměte si tužku a papír. A mobil tentokrát klidně nechte doma.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Poděbradský zpravodaj. Titulek je redakční.