Čestná medaile města Poděbrady byla udělena zpěvačce Jitce Zelenkové. Přečtěte si její interview

Ilustrační foto
Autor: Zpravodaj města Poděbra...

Oblíbená zpěvačka Jitka Zelenková získala Čestnou medaili města Poděbrady. Jaké vzpomínky ji pojí s naším městem?

Paní Zelenková, gratuluji vám k udělení Čestné medaile města Poděbrady. Co pro vás toto ocenění znamená?

Toho ocenění si moc vážím, protože Poděbrady jsou opravdu moje srdeční záležitost. Prožila jsem tady krásné období dospívání, začátky mého zpívání, první lásky. Takže tohle potvrzení, že ta náklonnost je oboustranná, je krásné a hřeje mě to u srdce.

Jaké vzpomínky se vám při návštěvě města vybavují? Pamatujete si třeba na své první pěvecké vystoupení v Poděbradech?

Vzpomínek mám spousty! Zpívat jsem chodila hlavně do Savoje, kde se pořádaly pravidelné čaje. Vystupovala jsem na nich s kapelou Josefa Jíny a zpívala jsem hudbu, kterou jsem milovala… Třeba písničky z repertoáru Marty Kubišové. Do Savoje jsem utíkala navzdory tatínkovu zákazu, který jsem dostala kvůli trojce z chování. Pak si taky vybavuji, jak jsem chodila místo brigády ve sklárnách na Jezero nebo jak mě kluci slaňovali na židli ze zámeckých hradeb. Právě proto, aby mě schovali před tátou, který mě, chudák, po nocích hledal po celém městě.

Když se ohlédnete za svou dosavadní pěveckou dráhou, co považujete za největší profesní úspěch?

Že jsem to všechno bez újmy přežila! (smích) Ale ne, teď vážně. Za úspěch považuju každý povedený koncert a každý pozitivní ohlas mých příznivců. Mám školu Karla Gotta, takže v té naší profesi velmi uznávám pokoru a úctu k publiku.

Vaše hudební dráha je neuvěřitelně pestrá. Kdy jste si poprvé uvědomila, že zpěv je vaší životní cestou?

Tak to vím naprosto přesně! Bylo to v Českých Budě- jovicích, kde jsem už jako patnáctiletá o prázdni- nách zpívala v takovém pravidelném programu na výstavišti. Byla jsem tam několik týdnů, bez rodičů, bez dozoru. Asi si umíte představit, jak to asi tak vypadalo. A když si pro mě tatínek na žádost organi- zátorů předčasně přijel a snažil se mě odtáhnout do auta, křičela jsem, že nikam nepojedu, že tady chci zůstat, že chci být zpěvačka. (smích)

Vaše písně mají často hluboké texty a silnou emoční výpověď. Jak důležitá je pro vás kvalita textu v písni?

Texty jsou alfa a omega! Musím souznít s tím, co zpívám, musím tomu věřit. A textařů, kteří by to tak dokázali napsat, jsem v životě potkala jen pár... Vzpomenu Pergnera, Krečmara, Vrbu. V posled- ních letech mě oslovily texty Jaroslava Wykrenta a Zdeňka Rytíře, s nimiž jsem v minulosti neměla to štěstí častěji spolupracovat. A z dnešních textařů je mi blízký Václav Kopta. Má talent po tátovi a mám pocit, že jsme na stejné vlně.

Co vás v životě nejvíc motivuje a pohání dál?

Hudba, to je můj hlavní životní motor. Miluju ji a nemůžu bez ní být.

Jak vypadá běžný den Jitky Zelenkové? Máte nějaké rituály nebo zvyky, které vám pomáhají udržet energii?

Můj hlavní rituál je snídaně. Bez ní neumím nastartovat den. Nechávám si na ni dost času, nikam nespĕchám a snažím se, aby byla co nejvydatnější. Moje klasika jsou vločky s jogurtem, ovocem, ořechy, chia semínky a medem. A jednou za pár dní, když dostanu chuť, dám si míchaná vajíčka a zeleninu. Sprchuju se studenou vodou a taky chodím do kryokomory, to je vyloženě blahodárné.

Máte v plánu nějaké nové hudební projekty nebo spolupráce?

Uvažuji o novém albu, postupně na něj sbírám materiál, ale je to běh na dlouhou trať, nechci to uspěchat. Jinak letos chystáme sérii narozeninových koncertů, protože v červnu budu slavit půlkulatiny. Navštívím města, ke kterým mám blízký vztah. Takže asi tušíte, že nemůžu vynechat Poděbrady. A jsem moc ráda, že letos svým koncertem můžu zahájit festival filmové hudby Soundtrack. Doprovodí mě gospelový sbor a já už se na to moc těším! 

Co byste popřála obyvatelům Poděbrad, kteří si vás tolik váží?

Přála bych jim, ať mají k Poděbradům stejně vřelý vztah jako já, ať si své město hýčkají a žijí v něm rádi.

Článek převzat z Poděbradského zpravodaje. Titulek je redakční.